Život je jako voda,rychle vám uteče mezi prsty a nic po něm nezůstane,jen vzpomínka.

Jen já a můj blažený úsměv

9. července 2010 v 9:55 | Black Angel
Hledím do tmy a v hlavě si přemítám její výraz,uvízl mi v paměti a ne a ne ho dostat pryč.
To se tehdy stalo a já s tím nemohla nic dělat,
mohla jsem jen přihlížet,
možná taky proto mě to tak ničí.

Stalo se to tehdy v létě,
smála se a tahala mě po lese od svítání do soumraku,
říkala,že se mám radovat z každého prožitého okamžiku,
ve světě ,,živých''

Ale ona mě oklamala,
lhala mi,
to ji nemůžu odpustit.

Jednou jsem byla 2 dny pryč,
přijela jsem domů nadšená a plná síly,
ale ....
dojdu domů a slyším jen nesnesytelné ticho.
Co se stalo ??Projelo mi hlavou,
Když jsem se s ní loučila,seděla na posteli a říkala
,,nehnu se odtud dokud nepřijedeš spátky''
a taky to udělala,
ležela na posteli,
její strnulý výraz mířil někam v dáli,
její bledé rty nachystané mě políbit,
a viřknout spoustu krásných slov,
jež již nikdy nevyřknou
již nežila a její bledá tvář byla plna zármutku,bolesti a dalších těch zatajených věcí,
které mi už nemohla říci.

Sedím a koukám z okna,z venku jsou na něm mříže,
bojí se mě,
cpou do mě oblbováky,
ale já se nedám.
Všechno bude dobré,
probliklo mi hlavou,
rozbolela mě hlava,z tolika pocitů,
neschopna cokoliv udělat.

Za chvíli bude konec,
a já budu svobodná,
zase se potkáme,
přejíždím si žiletkou po rukách,
nestudí ani nepálí,
je teplá a hladí mé srdce,
všechny problémy se rozpouští a jako voda odplouvají pryč,
stejně jak má průzračná krev se rozlévá po pokoji,
už budu svobodná.

Ležím,ani nedutám,
mé srdce plesá radostí,
párkrát zabuší a nic.
Moje duše opoutí tělo.

Jen já a můj blažený úsměv
29. června 2010 v 21:25 | Dia
Hledím do tmy a v hlavě si přemítám její výraz,uvízl mi v paměti a ne a ne ho dostat pryč.
To se tehdy stalo a já s tím nemohla nic dělat,
mohla jsem jen přihlížet,
možná taky proto mě to tak ničí.

Stalo se to tehdy v létě,
smála se a tahala mě po lese od svítání do soumraku,
říkala,že se mám radovat z každého prožitého okamžiku,
ve světě ,,živých''

Ale ona mě oklamala,
lhala mi,
to ji nemůžu odpustit.

Jednou jsem byla 2 dny pryč,
přijela jsem domů nadšená a plná síly,
ale ....
dojdu domů a slyším jen nesnesytelné ticho.
Co se stalo ??Projelo mi hlavou,
Když jsem se s ní loučila,seděla na posteli a říkala
,,nehnu se odtud dokud nepřijedeš spátky''
a taky to udělala,
ležela na posteli,
její strnulý výraz mířil někam v dáli,
její bledé rty nachystané mě políbit,
a viřknout spoustu krásných slov,
jež již nikdy nevyřknou
již nežila a její bledá tvář byla plna zármutku,bolesti a dalších těch zatajených věcí,
které mi už nemohla říci.

Sedím a koukám z okna,z venku jsou na něm mříže,
bojí se mě,
cpou do mě oblbováky,
ale já se nedám.
Všechno bude dobré,
probliklo mi hlavou,
rozbolela mě hlava,z tolika pocitů,
neschopna cokoliv udělat.

Za chvíli bude konec,
a já budu svobodná,
zase se potkáme,
přejíždím si žiletkou po rukách,
nestudí ani nepálí,
je teplá a hladí mé srdce,
všechny problémy se rozpouští a jako voda odplouvají pryč,
stejně jak má průzračná krev se rozlévá po pokoji,
už budu svobodná.

Ležím,ani nedutám,
mé srdce plesá radostí,
párkrát zabuší a nic.
Moje duše opoutí tělo.

Jen já a můj blažený úsměv
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí můj blog

Jooooo
Ujde
Nic moc
Nééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
http://s7.bitefight.cz/c.php?uid=102806